Asi se vám to někde na návštěvě nebo u vás doma už také stalo. Je vám nabízena nebo nabízíte čaj, kávu a podobně a padne otázka: Jak chceš velký hrníček? Může být doprovázena názornou ukázkou sbírky porcelánu, abyste si mohli konkrétní velikost vybrat, nebo padne typická odpověď: Tak akorát. Případně: Nějaký střední. A babo raď.
Patříme k těm domácnostem, co mají výběr hrníčků opravdu velký. Speciálně členíme hrnky a sklenice na kávu a hrnky na čaj. Pak máme ještě pod skupinu hrnků pro všechny a hrnků jen pro nás, které cizím nepůjčujeme. A většinu z nich máme z různých trhů, přímo od hrnčířů, pestře malované, krásných tvarů. Ač mi je pak vždycky líto, když se nějaký rozbije, tak si snažím říkat, že střepy přinášejí štěstí. Ty od drahocenných hrníčků zvlášť.
Jsem-li u někoho na návštěvě, dost si všímám toho, v čem nápoje servíruje. Zda se jedná o obyčejný porcelán z Ikea za pár korun nebo nějaký lepší, dražší set nebo je každý hrnek jiného původu. To mi přijde nejhezčí a nejromantičtější. Tedy pokud se jedná o jedinečnou ruční práci a ne o reklamní hrníčky různých farmaceutických a jiných firem. Pokud se mi nějaký takový náhodou objeví doma, hned se ho zbavuji. Je to plebejec mezi aristokraty.
Také je zajímavé, jaký kdo volí pro sebe objem. Já piji čaj zásadně z půllitrových a větších hrnků, tedy alespoň doma, na návštěvě se mi to poštěstí jen u pár jedinců. Kávu pak buď černou z úplně malinkých espresso hrníčků, nebo s mlékem z větších, asi 2dcl. Jiní si zase dají čaj maximálně z 2dcl hrnku a kávu pijí pomalu z půllitru. Zvyklosti jsou různé.
Mám známé, kteří si svůj hrneček vozí všude po dovolených. Z jiného by si svoji ranní kávu snad ani nedali. Jako studentka jsem to také dělala, mám pro to pochopení. Není prostě hrnek jako hrnek, některé mají pro své majitele dokonce i duši.