Je to takový mýtus, který koluje o lidech humanitního vzdělání na všech univerzitách a u starší generace, která zkrátka vyrostla na tom, že pracovat, tj. rukama a nijak jinak, že tito absolventi jsou naprosto a úplně k ničemu, že školský systém selhal a každý rok univerzity vyplivnou desetitisíce lidí, kteří nic neumí a nic neví a studium takovým oborů nepřinese nic dobrého. A spoustu dalších podobných řečí. Je pravda, že některé obory jsou aplikovatelné hůře než ostatní, ale to nijak neznamená, že daný člověk je již předem odsouzen k věčné práci v rychlém občerstvení.
Statistiky mluví jinak
Absolventi humanitních oborů se lépe adaptují do jiného zaměstnaní či oboru než kteříkoliv jiní absolventi. Někdo by tak mohl vytáhnout grafy, které ukazují, že drtivá většina studentů si nenajde práci, ale už nedodají, že si nenajde práci v oboru. Takoví studenti totiž zaplaví všechny ostatní obory a už vůbec mnohdy neskončí u jedné školy, ale hned si dávají další. Člověk úspěšný byl vždycky ten, který uměl riskovat a uměl si vypočítat možnosti, nikdy to nebyl ten dříč na poli či u cesty, který je tolik oslavován jako epiteton práce. Takoví lidé sice dělají pořádně rukama, jak se to má a u toho popíjejí pivo a plivou na cestu, ale mnohdy je tito studenti, ze kterých si oni dělají srandu, v platech nejen doženou, ale i mnohonásobně předčí.
A jak je to s řemeslem?
Řemeslníků je třeba a bude je potřeba neustále, i když věříme v krásnou budoucnost plnou robotiky, vždycky se bude hodit člověk, co umí tvořit rukama a umí nějaké to řemeslo. Studentů však na těchto oborech ubývá, i když poptávka na trhu práce neustále roste. Je nesporný fakt, že řemeslníků, a zvláště těch dobrých, neustále víc a víc ubývá. A nároky na dobře odvedenou práci rostou snad ještě více než poptávka po nich. Už zkrátka nestačí přijít, klepnout kladivem a jakože dobrý. Teď je třeba odvádět snad nadlidské výkony, a možná není divu, že spousta studentů raději dělá ty hranolky.