Rubrika: Vzdělání

O studium v zahraničí je stále větší zájem. Člověk získá obrovské zkušenosti, naprosto si zdokonalí jazyk, pozná život v jiném státě. Jeho kompetence a to nejen pracovní jsou díky zahraničnímu studiu mnohem širší, než kdyby studoval na některé české vysoké škole či univerzitě.
Dříve tento způsob vzdělávání představoval nadstandard pro bohaté studenty z dobře situovaných rodin. To se změnilo díky studijním výměnným pobytům Erasmus. Ovšem podmínky pro výměnné pobyty nejsou úplně snadné a ne každý je zvládne.
 Jednou z možností je vyrazit za studiem na vlastní pěst. A to je možné, i když nemáte bohatého tatínka.

Velmi žádané jsou například studijní pobyty v Austrálii. Ano školné není nejlevnější, ale je velmi snadné získat pracovní vízum a při studiu si na školné prostě vydělat. Austrálie je velmi pohodovou a příjemnou zemí.
Australské vysoké školy mají ve světě vysokou prestiž a diplom z takové školy je akceptován všude a vzdělávání je zcela jinak nastaveno. Jednak k přijetí stačí ukončené středoškolské vzdělání, žádné přijímačky nebo různé složité testy. Praxe prověří sama, zda student je talentovaný a motivovaný. Pokud není způsobilý, sám zanechá studia.
Rovněž vzdělávání není zaměřeno tak jako u nás na biflování, ale daleko větší prostor je kladený na kreativní myšlení, diskuzi a spolupráci s profesory. To je pro budoucí odborníky určitě mnohem důležitější, než učení se textů nazpaměť.

Samozřejmě jít studovat do zahraničí vyžaduje opravdu skvělé znalosti cizího jazyka. Proto je velmi žádaná velmi důkladná příprava. Australská angličtina má výhodu, že je čistá, asi jako ta anglická a proto je velmi snadno srozumitelná, což se nedá vždy říci o té americké.
Samozřejmě studium bez podpory je také obtížné. Naštěstí najdete agenturu, která dokáže vše dokonale zprostředkovat včetně pracovního víza, letenek, ubytování a představuje tedy skvělého parťáka pro studium.
 

Je to takový mýtus, který koluje o lidech humanitního vzdělání na všech univerzitách a u starší generace, která zkrátka vyrostla na tom, že pracovat, tj. rukama a nijak jinak, že tito absolventi jsou naprosto a úplně k ničemu, že školský systém selhal a každý rok univerzity vyplivnou desetitisíce lidí, kteří nic neumí a nic neví a studium takovým oborů nepřinese nic dobrého. A spoustu dalších podobných řečí. Je pravda, že některé obory jsou aplikovatelné hůře než ostatní, ale to nijak neznamená, že daný člověk je již předem odsouzen k věčné práci v rychlém občerstvení.
 

Statistiky mluví jinak

Absolventi humanitních oborů se lépe adaptují do jiného zaměstnaní či oboru než kteříkoliv jiní absolventi. Někdo by tak mohl vytáhnout grafy, které ukazují, že drtivá většina studentů si nenajde práci, ale už nedodají, že si nenajde práci v oboru. Takoví studenti totiž zaplaví všechny ostatní obory a už vůbec mnohdy neskončí u jedné školy, ale hned si dávají další. Člověk úspěšný byl vždycky ten, který uměl riskovat a uměl si vypočítat možnosti, nikdy to nebyl ten dříč na poli či u cesty, který je tolik oslavován jako epiteton práce. Takoví lidé sice dělají pořádně rukama, jak se to má a u toho popíjejí pivo a plivou na cestu, ale mnohdy je tito studenti, ze kterých si oni dělají srandu, v platech nejen doženou, ale i mnohonásobně předčí.
 

A jak je to s řemeslem?

Řemeslníků je třeba a bude je potřeba neustále, i když věříme v krásnou budoucnost plnou robotiky, vždycky se bude hodit člověk, co umí tvořit rukama a umí nějaké to řemeslo. Studentů však na těchto oborech ubývá, i když poptávka na trhu práce neustále roste. Je nesporný fakt, že řemeslníků, a zvláště těch dobrých, neustále víc a víc ubývá. A nároky na dobře odvedenou práci rostou snad ještě více než poptávka po nich. Už zkrátka nestačí přijít, klepnout kladivem a jakože dobrý. Teď je třeba odvádět snad nadlidské výkony, a možná není divu, že spousta studentů raději dělá ty hranolky.

Ano, čtěte správně. Neznamená přeci, že když si nastuduji nějakou oblast například historii, tak je vše pravdivé a zakládá se na skutečnostech. Na jednom CD jeden mluvčí hovořil, že nám některé skutečnosti dějepis ve škole zatajil a to je to, na co narážím. Nevím, jak u Vás, ale u nás na Vysočině byl dějepis strašná nuda. Vůbec mě to nebavilo a vždycky jsem si říkal, že je to ztráta času. Až postupem času jsem si uvědomil, že dějepis je ve skutečnosti velmi zajímavý, ale ne ten ze školy.
 
Pokud máte v okolí nějakou větší knihovnu, tak se tam mrkněte a pokud Vám mohu doporučit, tak si vyberte nějakou knihu o Rusku a KGB. Jednu takovou jsem četl a musím říct, že to bylo hodně zajímavý a vůbec to nebyla nuda. Až dočtu některé knihy, které mám v plánu přečíst, tak se půjdu podívat do knihovny a vyberu si nějakou knihu, která pojednává o historii České republiky, nebo Ruska. Česká republika je velmi zajímavá země a děly se tady věci, o kterých je dobré vědět a to například to, jak to bylo ve skutečnosti s Chartou 77, pádem komunismu a dalšími věci. Nevím, jestli ty informace, které hledám, najdu, ale mohu říct, že jsem měl možnost vidět člověka, který byl chvilku v Chartě 77, byl to kamaráda kamarád a on ho šel pozdravit, když jsme spolu seděli v hospodě. K tomu mi akorát řekl, že tam s nimi chvilku byl, než to pochopil. Udělejte si obrázek sami.
 
Takhle bych mohl pokračovat dále. Rád jsem četl knihy od jednoho známého novináře, protože mě zajímalo pozadí podnikání v České republice. Znáte to, v televizi to vypadá, jako kdyby vše řídili mocní mužové v oblecích, ale když jsem přemýšlel, tak mi došlo, že tito lidi moc v televizi neuvidím, protože oni nestojí o to, aby se o nich mluvilo. Protože mě to hodně zajímalo, tak jsem se dostal k lidem, co o těch lidech ví a hádejte co, všechno je propojený a neznamená, že když je někdo novinář, že napíše pravdu, protože například nemá kvalitní zdroje, nebo taky schválně klame.